Jak jsem se potkala s Naoko

Poprvé jsem se s Naoko Taniguchi potkala v září 2009.
Pan Nori Sawa, známý loutkoherec, mě předtím poprosil, že u něho bude studovat jedna Japonka a jestli bych jí nepomohla s vízem a dalšími věcmi. Měla jsem velký zájem, jaká Japonka chce studovat herectví v ČR a těšila na setkání.

Při první schůzce jsem jí nemohla najít na smluveném místě.
Byla nevýrazná a hodně unavená po cestě. Měla jsem úplně jinou představu, jak by mohla vypadat. Říkala jsem si, jak taková herečka může hrát. Ale mýlila jsem se, můj první dojem se nenaplnil.

Během několika dnů bylo jasné, že mám před sebou energickou a silnou ženu, která miluje svojí práci. Nakonec vím sama, jak byly těžké mé začátky života v Praze. Naoko chtěla vše vyřešit sama, bez mé pomoci a neuměla slovo česky. Japonci nemají rádi o všechno bojovat, často raději trpí. Ona byla ale jiná a rychle se přizpůspbila místním zvyklostem. Obdivovala jsem její schopnosti a velkou vůli se prosadit. Začala jsem o ní mít zájem.

V roce 2009 byla Naoko v ČR jako stipendistka japonského ministerstva kultury a chtěla se začít učit sólové loutkoherectví. Přišla jako známá činoherní herečka a začínala v cizí zemi od nuly.

Výsledkem ročního pobytu byla společné představení Yodaka na motivy pohádky Kenjiho Miyazawy v režii Zoji Mikotové a mé scénografii.

Za krátkou dobu vytvořila představení, které hrála v češtině a slovenštině! Hráli jsme na různých místech v ČR a jednou v Bratislavě. Rok jejího pobytu rychle utekl a musela se vrátit do Japonska.

Mám velkou radost, že se díky podpoře Japan Foudation může do ČR opět vrátit a připravit nové představení Zlatá rybka. Budeme ho připravovat ve stejném složení a moc se těším na novou spolupráci.

V tomto blogu budeme psát o všech novinkách a uvidíte cestu k novému představení.

Yumi

P.S.: Fotografie je z přípravy představení Yodaka. Můj ateliér se od té doby hodně změnil, ale tvůrčí nepořádek zůstal. Když pracujeme, nemohu tolik uklízet a to platí teď i před třemi lety.